Až když člověk obrazy pověsí, vidí, že to mělo být jinak. Jak se mám zbavovat děr po skobách, abych nemusel pořád malovat?
Mojmír Jeřábek
Tam, kde věším skutečně na skoby, dělám to tak, že díru jednoduše přelepím malou bílou kruhovou samolepkou, kterou dostanu v každém paprnictví. Předpokládá to ovšem bílou malbu stěn. První bílé kolečko vám bude třeba připadat divné, až jich tam budete mít pět, už je nebudete ani vidět.
Rozhodnutí, kam natlouct skobu, je ale opravdu trochu frustrující. Dělám to tak, že obrazy nejdřív rovnám na zemi, pak sedím na opěradle židle a snažím se představit, jak to bude vypadat.
Jiná možnost je instalovat na stěny nějaký závěsný systém. Mám zkušenost se systémem Nielsen. Je to lišta pod stropem, do té zasunujete válečky, ze kterých visí vlasec. Na vlasec přiděláte háček na obraz. Polohu obrazu pak můžete do nekonečna měnit.
Má to ale i své problémy. Při větších a těžších obrazech, třeba zasklených, je to o nervy. Vlasec se může vytrhnout z horního válečku (to se mi ještě ale nestalo), nebo může háček sjet po vlasci dolů (to se mi stalo víckrát). Nevyřeší to pořádné utažení šroubku na háčku, protože nevíte, co to je pořádné utažení. Když šroubek utáhnete málo, obraz sjede, když moc, tak buď strhnete závit nebo přeštípnete vlasec. Větší věci je tedy lepší věšet na dva vlasce a dva háčky.
Problém je také trochu s tím, že obraz je horní hranou dost odkloněný od zdi, má proto malé tření o zeď a tedy tendenci viset nakřivo. Tam, kde se obrazy občas mění, je to ale i tak docela dobré řešení.
mTřeštík