Rámař má nejspíš pravdu. V nouzi se to řeší tak, že se horní a dolní část rámu stáhne zezadu drátem. Mnohem lepší ale je, do nouze se vůbec nedostávat.

            Světové galerie občas rámují a zasklívají i moderní malby velkých formátů. Ale je to spíš výjimečné, tam, kde je třeba dílo více chránit buď před vandaly nebo před prachem (například u asambláží). Oleje, zejména moderní nebo dokonce současné, se v drtivé většině nezasklívají.

            Myslím, že ve vašem domácím provozu funkčně obstojí Lamr i bez skla a esteticky to bude asi i lepší. Aleš Lamr jistě nechtěl, aby přes jeho kompozici běhaly nějaké odlesky protějších skříní nebo oken. Mimochodem, obraz od Aleše Lamra bude spíš akryl než olej, ale to je samozřejmě z hlediska adjustace jedno.

            Protože ve svém dotazu mluvíte o rámu, dovolím si ještě pár slov k rámům. Adjustovat současné velké plátno je možné různým způsobem. Nejjednodušší a nejčastější je nic nerámovat a nelištovat, nechat obraz tak, jak je a pověsit na hřebík za blindrám. S tím se můžete setkat i na výstavách Národní galerie.  Zejména větší formáty takhle vůbec nevypadají nijak provizorně.

            Druhá možnost je tenká lať přibitá z boku k blindrámu. Může být buď přírodní, bílá nebo i černá. K Lamrovi bych ale přírodní nedával. Obraz s latí je trošku elegantnější,  protože lať zakrývá boky plátna, které mohou být rušivě strakaté. Obraz se pak zase věší za blindrám.

            Třetí možností je pak už skutečný rám, tedy „konstrukce“, která nese obraz (v předchozím případě obraz nesl latě, nikoliv naopak). I to je možné a také to najdete v galeriích. Nejčastěji to ale bývá jen strohé „korýtko“. To je rám z L profilů. Působí to trochu jako olištování, ale mezi „lištou“ a obrazem se nechává asi tak na prst mezera. Obraz pak působí autonomněji. Bývá to bílé. Je to efektní adjustace, nic se jí nedá zkazit, ale stojí nějaké peníze a hlavně obraz patřičně ztěžkne. Zatímco holý obraz můžete pověsit na jeden nedbale přitlučený a ohnutý hřebík, velký formát v korýtku už si říká skoro o dvě hmoždinky.

            Poslední možností je bohatý výpravný rám. I to je možné. U malíře Jiřího Sopka jsem viděl i jeho vlastní olej v bohatě řezaném a zlaceném francouzském rámu. Byl to pravda malý formát, ale působilo to opravdu démonicky. Moderní obraz a starý rám je samozřejmě taková trochu postmoderní hra. Autor sám ji smí hrát, kdy se mu zachce, my ostatní jen velmi opatrně…                                                     

            mTřeštík