Jestliže jste schopen adorovat moderní nábytek proti starožitnému, tak nemáte komu co radit. Nemáte totiž ani elementární vkus.
L. P. Moravská Třebová
Pan L.P. vlastně odpovídá na článek č. 10 o míchání starožitného a moderního nábytku. Myslím, že v tom článku moderní nábytek neadoruji, nýbrž říkám, že pro mnohé funkce je daleko praktičtější než nábytek starožitný. To je snad nesporné. Třeba současné pracovní stoly mají odolnější povrchy, šuplata se lehčeji pohybují a mají šikovnější rozměry a mají celou řadu jiných praktických vymožeností. Mám doma krásný kubistický psací stůl, ale bojím se na něj i postavit skleničku s vodou a zásuvky vytahuji oběma rukama a za maximálního soustředění. Kdybych u něj měl skutečně pracovat, moc bych toho neudělal. Jako socha je ten stůl nádherný a jsem rád, že ho mám, ale pracuji samozřejmě u něčeho daleko pohodlnějšího.
Dále tam v tom článku říkám, že i moderní nábytek může být kvalitní a myslím to nejenom funkčně a materiálově, ale i designově nebo „esteticky“. Design je na tom stejně, jako ostatní umění. S těmi, co tvrdí, že poslední dobří malíři byli na konci devatenáctého století, si ovšem těžko mohu rozumět.
Poslední věta pana L.P. – „nemáte ani elementární vkus“ – by mohla být základem zajímavé diskuse. Nejde o to, jestli mám nebo nemám elementární vkus, jde o to, co to elemetární vkus vůbec je. Panu L.P. je to jasné, mně tak úplně ne.
mTřeštík