Máme sedací soupravu orientovanou tak, abychom z ní viděli na TV. Když ale přijde návštěva, tak to vlastně nefunguje. Alena Pokorná
To popisujete jev, který už desítky let pronásleduje všechny architekty. Dívání se na TV a povídání s přáteli jsou úplně jiné funkce a potřebují úplně jiné řešení sezení.
Dívání se na TV potřebuje sezení v řadě, jako v kině, povídání s přáteli naopak sezení v kruhu, jako u ohně. U bytů, u kterých je prostor jenom pro jedno sezení to vyhrává „kino“, protože dívání na TV je častější. U jedné zdi je televize, proti ní kauč a po stranách křesílka.
Kritická je pak velikost mezery mezi konferenčním stolkem a televizí. Když je tam možné křesílka přesunout, je vyhráno a přátelé mohou přijít. Když se tam nevejdou, nemá to jiné řešení, než sedět před zhasnutou televizí a mluvit k přátelům do strany.
V bytě, kde mohou být sezení dvě, je situace přirozeně mnohem snazší.
mTřeštík